Nárys Juliana Reesa, príslušníka Veľkej zjednotenej lóže Anglicka (UGLE) a bývalého redaktora jej časopisu, prečítaný 5. 4. 2008 na Uzavretej bielej práci Veľkého Orientu Francúzska. Autor prišiel na toto stretnutie so súhlasom svojho rádu. Julian Rees mi dovolil voľne zverejniť jeho úvahy s podmienkou, že budem uvádzať jeho meno.
SLOBODNÉ MURÁRSTVO: POVEDALI STE „UNIVERZÁLNE“ ? Julian Rees
Svrchovaný velký komandére, moje sestry a bratři; chci Ti poděkovat, drahý bratře Alaine, že jsi mi poskytl příležitost oslovit toto shromáždění, a doufat, že výsledkem bude další stmelení pout úcty a náklonnosti.
Svobodné zednářství znamená pro mnohé zednáře mnohé věci, ale hlavním úkolem zednářství, jak se mi zdá, je myšlenka uzavřená v hermetické filozofii o dualitě vesmíru. Jejím nejzakládnějším projevem je forma našich chrámů: dvě krychle, jedna symbolem stavu lidského, druhá symbolem síly za materiálním světem – pro vyjádření můžeme zvolit také slovo “věčnost”. Tudíž, jak všichni víme, Hermes Trismegistos v nápisu na Smaragdové desce poukazuje, že to, co je nahoře, je totéž jako to, co je dole, aby byly dosaženy divy Jediné věci, nebo-li sjednocený makrokosmos a mikrokosmos. Na svém zednářském zasvěcení mám zavázané oči, abych odvrátil svoji pozornost od mně známého hmotného mikrokosmu a soustředil ducha na svoji nehmotnou, duchovní stránku, makrokosmos, abych alespoň na krátký okamžik pochopil sílu jednoty. A později při svém zednářském cestování začínám chápat rozvoj síly jednoty, a že tato síla obsáhne všech mých bratří, skupinu, která mě nyní zahrnuje jako článek řetězu. Proto se jednota stává sine qua non mojí zednářské existence.
V Anglii 18.století, kdy náboženství a politika byly úzce spjaty, katolíci začali být charakterizováni jako Stuartovci, Jakobité, protivládní povstalci, bouřicí se proti Hanovercům, monarchii a vládě ustanovené Stuartovými protestantskými odpůrci. Tak došlo k zákazu diskuzí o náboženství a politice v zednářských lóžích, v neposlední řadě také, aby se předešlo podezření, že by lóže mohly být nezasvěcenci považovány za buřičské prvky společnosti. Takový postoj upevnil železnou jednotu mezi zednáři, protože tak se svobodné zednářství stalo jedinečným místem, kde se muži dobré vůle i přes možné protichůdné názory mohli shodovat v pevném, zářícím příkladě jednoty.
Jak je zvrácené, že o tři století později v globální zednářské komunitě převládá tolik nejednotnosti! Různé obedience, praktikující rozličné formy starého Umění, existují souběžně, některé v souladu, jiné v nesouladu. Nejextrémnější příklad této nejednotnosti, který mi přichází na mysl, ilustruje existence dvou mužských zednářských systémů ve Státech Severní Ameriky – tzv. “centrální” Grand Lodge, obývaná ponejvíce bílými zednáři a vedle ní Prince Hall Grand Lodge, obývaná téměř bezvýhradně afroamerickými zednáři. Říkám “extrémní příklad”, ačkoli se během posledních dvaceti let naštěstí začaly tyto dva systémy vzájemně uznávat ve většině, byť ne ve všech částech Států. To, že v některých jižních Státech tzv. “centrální” Grand Lodge neuzná své protějšky z Prince Hall, je živoucím skandálem. Tuto situaci považuji za hluboce urážlivou a proti veškerým zednářským principům, neboť popírá základní důvod bytízednářství vůbec, jmenovitě jednotnost skrze bratrství.
Ale i blíže k domovu, na kontinentě Evropy, k níž fakticky, jak někdy musím upomenout své přátele, patří i Velká Británie, a to více než jen geograficky, rozpory působi uhrančivě na naše duchovní hledání, rozpory, které jsou nás jako zednářů opravdu nedůstojné.
V čele těchto rozporů stojí zdánlivě věčná debata týkající se Velkého Architekta. Není to, že bych odsuzoval tyto rozdíly samy o sobě. Koneckonců reprezentují důležité kulturní tradice, kterých si každá obedience cení a které by měly být respektovány. Odsuzuji, že nám tyto rozdíly brání, abychom oslavovali naše staré Umění společně. A více než to, ať je mi odpuštěno, že to říkám, naši vůdčí představitelé se někdy zdají neschopni nalézt dostatek vůle k řešení těchto rozdílů. U některých obediencí nevypadá, že by dialog s těmi, kdo uznávají jiné principy než ony, byl na prvních místech pořadu jednání.
Co se týče debaty o Velkém Architektovi, vzpomínám si, že před pár lety Mezinárodní smíšený zednářský řád Le Droit Humain pořádal seminář poblíž Londýna a hlavní téma diskuze bylo následující: Náš řád pracuje pro Velkého Architekta a/nebo pro dokonalost lidstva. Různí se tyto dva aspekty , nebo jsou to dva různé způsoby k dosažení stejného cíle?
“Pracujeme ke slávě Velkého Architekta na jedné straně, nebo k dokonalosti lidstva na straně druhé?” Většina mých zednářských bratří, kterým jsem položil tuto otázku, odpověděla: “To je totéž!” Pro mě tato diskuze shrnuje, co je podstatné.
Rád bych se s vámi podělil o klíčový aspekt. Během rituálu Emulation pronáší Mistr pri zasvěcení do prvního stupně modlitbu za kandidáta, v níž se dovolává požehnání jeho iniciace od Velkého Architekta. Část modlitby vyzývá Velkého Architekta:
Obdař jej (kandidáta) schopností chápat Tvou božskou moudrost,
ať, podporován tajemstvími našeho zednářského umění, je lépe
způsobilý vyjevovat krásy pravé zbožnosti.
Nyní je naprosto jasné každému, ať zednář či nikoli, že aspirant má jen jedno místo, odkud může vyjevovat, odhalovat či projevovat pravou zbožnost, a to ze svého nitra. Co tu rozumíme, je stvrzení jeho vlastního božství, jeho vlastní věčné jiskry, vnitřního světla, lidského ducha – jak jinak to mám ještě pojmenovat, abych to ujasnil? Nejedná se o zbožnost v jakémkoli církevním slova smyslu. Je to lidský duch, jeho nemateriální část, již zednářství jedinečně může posílit a vnést do hry každodenního života člověka.
Nejspíš se, moji drazí posluchači, budete divit, proč jsem ještě nezmínil téma dnešní práce Ženy, muži, sbližování. Ale odpověď je jednoduchá: Sbližování je srdcem toho, co děláme, nebo bychom měli dělat. A stejně, jako jsem pohoršen selháním některých bílých zednářů v Americe a jejich neuznáním černých bratří, tak bychom se měli podivovat nad rozšířeným odpíráním přístupu ženám k našemu starému Umění. Taková výlučnost, nepochybně ospravedlňovaná společenskými konvencemi, které vládly na začátku osmnáctého století, konvencemi, v nichž ženy nebyly považovány za plnoprávné občany, nýbrž za předmět vůle a pravidel mužů, a které přestaly být jak relevantní, tak platné. Ve světě, v němž žena může aspirovat na funkci prezidenta Francouzské republiky, nebo předsedy vlády v Británii, je jednoduše perverzní se domnívat, že otázka pohlaví rozhoduje, kdo by měl, a kdo by neměl navštěvovat moji lóži.
V mojí zemi je United Grand Lodge of England, která čítá velmi značnou většinu zednářů, výlučně mužská obedience. Na přelomu dvacátého století, téměř přesně před sto lety, smíšené zednářství proniklo z Francie do Anglie. Velmi smutným faktem je, že jediné dvě ženské Velkolóže v mojí zemi vzešly ze schizmatu s původním tělesem smíšeného zednářství. Tyto dvě Velkolóže jsou výlučně ženské, přičemž nevpouští muže na svá setkání, ale musíme se zeptat sami sebe: nekopírují ve skutečnosti onu výlučnost, kterou dříve mužské protějšky vztahovaly na ně, a která vedla ke vzniku Le Droit Humain (Lidské právo)? Osvobozený otrok má sklon kopírovat někdejšího otrokáře. V mojí zemi proto Mezinárodní smíšený zednářský řád Lidské právo nabízí jedinou cestu, jak dosáhnout opravdového sblížování mezi pohlavími.
Zde ve věci zednářství podle pohlaví musím také podotknout, že naši vůdčí představitelé prokázali smutný nedostatek představivosti v jednání o této otázce. Když byl nedávno dotázán jeden vedoucí hodnostař, proč United Grand Lodge of England neuznává ženské zednáře, vyjádřil - jako svůj osobni - názor, že ženy nemohou být zednáři, protože čtverec, základní prvek svobodného zednářství, je mužský symbol, zatímco odpovídající ženský symbol je kruh! Člověk se může jen udiveně pozastavit nad takovou absurditou.
Jsem si vědom toho, že co jsem řekl, může vypadat jako přehnaná kritika mojí vlastní Velkolóže. Ale na anglickém zednářství je hodně co obdivovat. Pokud proniknete pod povrch anglické lóže, zjistíte, že se můžete mnohé dovědět, mnohé stěžejní hodnoty našeho starého Umění.
A není pochyb, že svobodné zednářství ve všech částech světa je dnes velmi rozdílné od toho, jaké bylo před třiceti, nebo více lety. Věřím, že jsme si mnohem lépe vědomi našich společných duchovních a kulturních hodnot; máme možnosti rozvíjet naše staré Umění pro dobro lidstva, jít a ukázat světu, jak uplatnit skutečnou dobrotu a harmonii, aby vzrůstal blahobyt lidstva. Toho však nedosáhneme stagnací, strnulými postoji, ani selháním v porozumění principům těch, kdo s námi nesouhlasí. Dosáhneme toho nasloucháním, nasloucháním více než jen ušima, dosáhneme toho, pokud se zbavíme zbytečných, zastaralých doktrin a otevřeme svá srdce, dosáhneme toho společnou prací a sbližováním, jež od nás svobodné zednářství požaduje, od nás všech společně, sjednocených v duchu, nezapomínájíc na Andersonova nesmrtelná slova:
Ale ačkoliv ve starých dobách zednáři byli nuceni v každé zemi
vyznávat náboženství oné země nebo národa, ať už bylo jakékoli,
nyní je považována za vhodnější myšlenka
nutit je jen do toho náboženství, v němž se všichni lidé shodují,
a nechat své osobní názory stranou;
to jest býti lidmi dobrými a pravdivými, nebo býti lidmi počestnými
a upřímnými, ať už by se jakkoli lišili ve význáních nebo přesvědčeních;
čímž se svobodné zednářství stává středem jednoty
a prostředkem nastolení opavdového přátelství mezi lidmi,
kterí by jinak setrvali v ustavičném odstupu.
© Julian Rees 2008
Přeložila Zuzana Ansorgová © 2008
http://modern-freemasonry.com was created to promote the free exchange of ideas on Freemasonry.
This free-flow of ideas was prevented by 50,000 contributions that had nothing to do with Freemasonry, wanting only to use this site for advertising.
I've cleared all this pollution to enable relevant conversation to resume.
Thanks in advance for your thoughts in the FORUM on topics that interest the Freemasons.